Divadlo: Setkání spiklenců na Setkání spiklenců

"Slyšela jsi to už," sykl na mě jako by se mi snažil sdělit pin k bankovnímu účtu Elona Muska, "kočky v Rusku prý mají vlastní televizní reality show!".

"Prosím tebe, kde jsi to slyšel?" odvětila jsem zvídavě. Něvský maškarády jsou sice pěkný potvory, ale že by měly vlastní seznamovací show v prajm tajmu, to pro mě byla novinka.

"Říkal mi to jeden kocour od vedle z vesnice. Občas to přežene se šantou a pak trošku bloumá po světě, ale informace, ty on má stoprocentní. To mi teda věř."

"Asi tuším, koho máš na mysli," vzpomněla jsem si na místního pobudu, co by za misku smetany utopil vlastní koťata.

"A taky povídal, jak se budeme mít všichni dobře. Prý všechny kočky na Ukrajině dostávají vlastní pelíšky, šunku od kosti a drbání, že to ani nesneseš. Od Rusáků. Od Rusáků! Už aby byli tady! Taky chci tu šunku od kosti. Drbání klidně oželím. Prý Rusové dost smrdí. Ale tu šunku bych bral."

"Moment, moment, moment," zarazila jsem se, "ale vždyť na Ukrajině je páchána pomalu genocida. Myslím, že kočky tam nikoho moc nezajímají. Informují o tom všechna světová média."

"To je vono! Věříš všem těm lžím, co ti navykládají v těch televizích a internetech. Všechno je blamáž! A podplacený Bakalou! Ve skutečnosti Rusové osvobozují Ukrajinu od nácků a dělají castingy na další řadu Pravda nebo kočka. Říkal to Fanda, ten se šantou. A co řekne Fanda, to je pravda," pokyvoval přesvědčivě Mourek.

Na víc než odchod jsem se nezmohla. Poslední dobou má Mourek samé obskurní názory. Začalo to očkováním proti epidemii Covid-19. Prý se lidstvo snaží řešit populační problematiku tím, že se bude dobrovolně sterilizovat a vydávat to za očkování proti uměle vytvořenému viru. Tam se ale nezastavil. Že v tom má prsty Gates a i přes světový nedostatek čipů to cpe do lidí po milionech. Jako by neměl lepší věci na práci. Další perlou bylo celosvětové spiknutí plazů proti nadvládě lidí. Ti se prý dovedně maskují coby ochlupení mazlíci vlivných lidských vůdců, kterým po nocích našeptávají plány, jimiž si dvounohé plémě podrobí. Avšak perlou ve zlatém fondu Mourkových konspirátorských onanií je tzv. Chemtrails - ty bílý čáry na obloze za letadly totiž podle něj nejsou kondenzační čáry, nýbrž cílené vypouštění vakcíny proti alergii na psy. A kdo za tím stojí? Psí spiknutí snažící se vymýtit oblibu koček! Neznabozi!

Nějak mi to nedalo a musela jsem celému tomuto fenoménu konspirací přijít na kloub. Shodou okolností tou samou chvílí probíhalo v Brně Setkání spiklenců. Tahle inscenace divadelního uskupení Husa na provázku od režisérů Petra Erbese a Borise Jedináka v sobě skýtala odpovědi, na něž se mi nedostávalo odpovědí.

Nebylo nikterak složité narafičit dobrodružnou expedici za odpověďmi. Stačilo nechat na notebooku otevřenou platební bránu s lístky a počkat.

"Brouku, ty jsi kupovala lístky do divadla?" zeptal se Matěj překvapeně.

"Ne, proč?" opáčila Eliška zpoza kuchyňské linky, "Ale když nad tím tak přemýšlím, do divadla bychom mohli. Přeci jen jsme v něm dlouho nebyli. Spolu vlastně nikdy. Ty mě vlastně nikam nebereš!"

"Vždyť jsme byli na kolech!"

Můj důmyslný plán šel jak po drátkách a já se už pokojně vezla ukrytá v batůžku. Rozhodnuta zjistit, kdo nebo co stojí za Mourkovým bláznovstvím. A proč zrovna kastrace.

Celé Setkání spiklenců se odehrávalo ne na jevišti, nýbrž na dvorku divadla. Prostor vnitrobloku byl moderně a vzdušně vybaven, se spoustu zeleně a dával tušit odlehčené atmosféře. Nabídce baru vévodily obložené chlebíčky, jejichž vůně se linula příjemných jarním podvečerem. Chuť soudit nebudu, protože, leč Brno je pokrokovým městem, kočičí objednávky na baru ještě nepřijímají.

První polovinu představuje řízená panelová diskuze konspiračních teoretiků. Na stole jsou snad všechna známá i neznámá hnutí, teorie, ale především osobní zkušenosti všech zúčastněných. Těm teda řádně šplouchá na maják, pomyslela jsem si, když jedna z diskutujících Mourkovu vakcínu zaměnila za výkaly. Moderátorka diskuze se snaží krotit emoční pnutí zejména ženské části debatujících, ale i přes veškerou snahu se debata přetaví do osobitých příběhů, co na sebe tu a tam převezmou i muzikálovou formu. Nebyla by to však správná diskuze bez interakce s publikem. To, pravda, nebývá nejaktivnější, ale zřetelný šelest a pošeptávání, zejména při tématu Covid-19 a války na Ukrajině, dávají tušit aktuálnost nejenom konspiračních teorií. Naštěstí situaci zachraňují herci na odpočinku, jež diváka obšťastní svými zkušenosti s poznámkami na své role příživníků v dobách lockdownů. Zejména z úst pana prezidenta.

Komorní atmosféru však naruší jeden z herců. Ten se přiřítí s šokujících odhalením samotného divadla Husa na provázku. Totiž že herci, aby ukojili svou touhu po autenticitě, pijí dětskou krev. Aby svá tvrzení něčím dokázal, nezdráhá se zavolat bývalým matadorům divadla Miroslavu Donutilovi a Bolku Polívkovi. Obvinění se nenechají zahanbit a ve jménu své obhajoby se původní moderovaná diskuze stává groteskním kabaretem, v němž krystalizují sebereflexe a společenská satyra. A také z mrtvých vstanuvší král rock´n´rollu Elvis Presley.

Hudební vystoupení prokládaná různými gagy se porůznu vrství nejen horizontálně a herci umně využívají prostoru divadelního dvorku, což diváku nabízí nevšední zážitek. Na druhou stranu, v druhé polovině se představení odkloní od nejednoznačnosti a výsledné televarieté může na někoho působit repetitivním dojmem.

Závěrečný epilog jednoho z herců pak měl představovat jakýsi rastr, který měl dát celé inscenaci hlubší rozměr. Nicméně se celý bral na můj vkus až moc vážně a nezapadl do celého konceptu. Působil tak nějak navíc, přilepeně, až bych řekla.

Setkání spiklenců je hrou, debatou i kabaretem v jednom. Na nesčetných scénkách, osobních výpovědích, hudebních výstupech nebo minimálně jedné eskamotérské performance ukazuje šikovně zrcadlo dnešní informacemi přesaturované společnosti. Čemu mám a můžu věřit? Je ústřední otázkou Setkání spiklenců. A to jak z pohledu konspirací, tak nevyvratitelných fakt. Inscenaci nechybí sebereflexe a nadhled, díky nímž celý koncept funguje a drží vystoupení pohromadě. A jak řekl při zpáteční cestě Matěj, "dlouho jsem se tak nenasmál, ale už mám hlad".

Současně mi ale inscenace dala odpověď na Mourkovy prapodivné světonázory. Málo dětské krve. Anebo Setkání s pravdou.

Ačkoliv ta kastrace taky dává smysl.