Mňau!

Dobře, dobře, dobře, ačkoliv jsem nechtěla, přec jsem se rozhodla představit. Protože se to tak nějak dělá. Tedy, ostatní to tak normálně dělají. Ne že bych byla jako ostatní. Ale víte jak.

Čili, vlastním jménem jsem Elvíra, komtesa von Těšetic. Jsem prvá svého jména v dlouhé rodové linii ušlechtilého rodu Americké krátkosrsté kočky. V mé moravské rezidenci mi společnost dělají dva dvounožci, Mates a Elík. Nejsou nikterak bystří; neustále někam jezdí, aby se zase mohli vrátit a naplnit mi misku. A když mi neplní misku, tak hodiny a hodiny zkoumají nějaké cáry papíru s primitivními znaky, anebo sledují ostatní dvounožce v takové velké barevné placce. Takové zbytečnosti. To já se raději pořádně prospím. 22/7. Pořád.

Ale proč že jsem se to vlastně rozhodla psát takhle na internet? Odpověď je tak prostá: terapie! Zkuste si být zavření celý život v jednom bytě a den co den poslouchat dva nadávající dvounožce. Na práci, na politiku, na covid, na nový filmy, knížky, na kavárny, a tak vůbec - na palici!

Jasně, zanadávám si, to zase jo, ale k čemu to, když namísto toho, aby zmlkli a žili si tak nějak v míru, zenu a lásce, mi nandají další misku? Pak akorát poslouchám, jak bych měla zhubnout. Pfff! To tak.

A vzhledem k tomu, že se jedná o terapii, nečekejte korektnost, slušnost, nebo nedej bože, zdrženlivost.

Jo a jinak mi říkají Čikouš. Mňau!