Něco jako recenze: Kindle Paperwhite (2018)

Je to už několik dní nazpátek, co rozrazil dveře Mates a zakřičel na celý byt: "Bože, brouku, já něco posral!". Pravděpodobně se snažil působit dojmem jakési teatrálnosti, jenže celé scéně chyběl jak um, tak především moment překvapení. Podobné emotivní výkřiky jsou na denním pořádku.

"Achjo, co sis koupil novýho?" otázala se stoickým klidem Eliška. Divím se jí, že s ním tu hru stále hraje. Já bych se na to vykašlala. Mňau.

"Jak víš, že jsem si něco koupil?".

"Vždycky, když řekneš, že si něco provedl, tak si přijel novým autem, máš oči jako angorák, anebo sis koupil nějakou kravinu."

Mates sklopil zrak. Byl už dost starý na to, aby věděl, do jakých bojů se pouštět a kdy poslušně stáhnout ocas jako nějaký podvraťák.

"Já čekám," nedala se hraným pokáním uchlácholit Eliška. Mates nevykročil ze své role poslušného oněmělého a z batohu vyndal malé černé desky, které položil na stůl. Samozřejmě mi to nedalo, co kdyby to taky bylo k jídlu, tak jsem tu pompézní novinku musela prozkoumat. Jenže to k jídlu nebylo, jak se záhy ukázalo.

"No, víš jak jsem říkal, že už špatně vidím," zkoušel to znovu vousáč, ukázav na černé desky na stole, "tak jsem si pořídil tohle." Se vší opatrností, jako by uvnitř desek byla ukryta odpověď na nejstarší otázku života, vesmíru a vůbec (čtyřicetdva, heh...), knížečku otevřel a Elikovi podal.

"Ono se s tím starým Kindlem něco stalo?" rozesmála se.

"Jakože nestalo, on funguje, jenomže víš jak už hůř vidím. Přeci jen už mám svoje léta, žejo. No a na těch hotelech, na kterých spávám na pracovních cestách, víš jak to tam občas s těma lampičkama je," přisedl si vedle Elišky a s hranou sebejistotou pokračoval ve hře na právníka, "a tady ten novej Kindl, tak ten je nasvícenej. Ne podsvícenej jako telefon. Víš jak z něj bolí oči, když na něj dlouho koukáš. Tohle je jiný, oči to šetří. A taky si můžu číst, aniž bych tě v posteli obtěžoval světlem."

Eliška se tvářila zaujatě, ačkoliv dávno byla zpátky u kuchyňské linky se zdobičkou v ruce. Vousáče to ale neodradilo od monologu a pokračoval v domnělé argumentační smeči, hladíc čtečku jako mě už dlouho ne: "Taky je dotykovej. A co je na tom nejlepší? Teď ti můžu nechat toho svýho starýho kidnla. Víš jak se to říká hezky česky, win-win."

Bloncka se viditelně snažila nerozesmát se na celý byt, ale podle cukajících koutků Mates pochopil, že má vyhráno. Pak se chvíli dotýkali jazyky jak mají ve zvyku a cukrovali tak intenzivně, až jsem měla strach z cukrovky. Zaplať panbůh si ty primitivní hrátky šli hrát do ložnice a já měla konečně prostor si tu novou hračku ošahat takříkajíc na vlastní packy.

Měl pravdu, tahle nová čtečka vypadá slibně. Kindle Paperwhite 4 (2018). Je dotyková, takže jeden může listovat v jakékoliv poloze, aniž by se u toho kroutil jako paragraf. Co už ale zapomněl zmínit je kontrast. Ten je ve srovnání s naším stařičkým Kindlem 4 o třídu někde jinde. Čitelný kdekoliv a díky nassvícení i kdykoliv. To je asi největší výhodou oproti předchůdci. Tedy nechápejte mne špatně, já vidím dobře i v noci, ale nynější civilizace stále nedospěla do bodu, kdy bych si mohla kupovat knížky z vlastní karty, jako vyprávěla prateta z Egypta. A tak se musím o čtečku dělit s člověkem. A ten v noci jednoduše nevidí. Nasvícení je rovnoměrné a jeho intenzita se dá regulovat, takže za mě není o čem.

Super fíčurou, když už na Moravě mluvíme tak hezky česky, je i desítka fontů, který si může každý zvolit dle chuti, preferencí či poruch (čtečka má i speciální písmo pro dyslektiky). Stejně jako odsazení nebo různá nastavení formátování. Rychlost je taky příkladná, že při otáčení stránek nestihnu ani všemi opěvovaný kočičí hřbet. A osm giga na knížky? Jakože c´mon.

Synchronizace s účtem je příkladná, takže všechny knížky (včetně záložek) se hned přenesly ze starého Kindlu do nového. Podle pár nových titulů funguje i automatické zasílání knih přímo do čtečky, což je super. Člověk na internetu koupí z Matesovy karty a za minutu čte. Navíc se pokaždé převede do de facto jediného formátu, který Kindle podporuje - Mobi. Tím pádem nerozumím argumentu kocoura od naproti, že Pocketbooky umí i formát ePub, kdežto Kindle ne. To bude tou kastrací. Pravda, Pdfka se z Kindlu čtou stále na prd, ale koneckonců, je to přece čtečka knih a ne návodu k použití vibrátoru, žejo. A když už jsme u toho otrapy od vedle, taky se pochcechtával, že prý Kindly nemají menu v češtině nebo co. Sorry jako, ale která kočka z jednadvacátýho století si čte Kanta z elektronický čtečky knih a neumí základy angličtiny? Jakože wtf?

Jako vyloženou vyfikundaci považuji voděodolnost, kterou nový Kindle taky disponuje. Ačkoliv Matěj si často ve vaně. Matěj taky často ve vaně pije víno. Vlastně jo, Matěj vodotěsnýho Kindla potřebuje.

Asi jediný mínus je tak asi archaický nabíjecí konektor - další kabel navíc. Na druhou stranu, nabíjet je třeba stejně jako u minulýho Kindla v průměru jednou za měsíc, podle způsobu používání wifi, nasvícení, apod. Navíc, ty kabely neuklízím já, ani Matěj, ale Eliška. A jak víme, z cizího krev neteče. Anebo, nehas, co tě nepálí. Některý lidský moudra nejsou úplně marný.

Suma sumárum, Kindle Paperwhite z roku 2018 není bůhvíjakou revolucí ve světě čteček elektronických knih. Je postupnou evolucí, která však hezky darwinovsky opouští výkřiky do tmy (vážně někdo potřeboval klávesnici ke čtení) a přidává příjemné benefity jako je dotykový display, nasvícení, paměť nebo voděodolnost. Ale jo, za to pompézní Matějovo antré to koneckonců stálo.