Recenze: Elementálové nejsou nic než elementární brak

 Byl pátek. Venku bylo sychravo a na okapy tu a tam zabubnovala zbloudilá dešťová kapka. Ideální atmosféra na to uvelebit se na ledabyle pohozené mikině a oddávat se slasti nicnedělání, mé bezkonkurenčně nejoblíbenější činnosti. Poetiku páteční odpoledne ale narušil, zcela nepřekvapivě, Mates. Vrazil do dveří, na gauč odhodil bundu a zmizel v ložnici. Ne že by mě jeho machistické chování nikterak uráželo, koneckonců další místečko na šlofík, ale na celé situaci bylo něco špatně. Zkrátka něco viselo ve vzduchu. Něco nehmatatelného, ba přímo tajemného. Něco vzpírající se jakékoliv formě výrokové logiky.

Nedal mi mňamku.

Musela jsem to jít prověřit.

Ležel celý oblečený na posteli a s něčím šustil. Kdyby ho tak Elik viděla, pomyslela jsem si. Vyskočila jsem za ním. Rukou mě od sebe odehnal. "Vo co tady jako jde," mňoukla jsem rázně a hupsla mu na záda, abych viděla, co to přede mnou tak skrývá. A bum! Udělal to znova! Další knížka! Počkej, ta ti dá až to uvidí.

Zvědavě jsem si prohlížela červenou obálku, na níž byla vyobrazena černá silueta domu. Žádná designová pornografie, ale co už. Citace "Slabší povahy, mějte se na pozoru," už působila zajímavěji. Elementálové od Michaela McDowella, hmmm. Podle úvodu, jak jsem později zjistila, to byl poměrně známý americký autor, zejména pak hororů, se kterými na pumpách sklízel celkem úspěch. Ano, McDowell sám přiznává, že píše spotřební literaturu a nehraje si na nějaké vysoké umění. Koneckonců, sám velikán hororu Stephen King označil jako "nejlepšího současného autora paperbacků v Americe". Za transparentnost si rozhodně zaslouží malé bezvýznamné plus (leckterý vysoký státní úředník, nebo Viewegh by se mohli učit).

Mates se po pár stránkách oddal podřimování, jak má při čtení ve zvyku. Schoulila jsem se vedle něj a ponořila se do vyprahlého pobřeží jižní Alabamy, abych se nechala McDowellem vyděsit. A čekala. A čekala. Až jsem dočetla. A nic. A strach se nedostavil. Narozdíl od spojek A v předešlém odstavci. Ale to předbíhám.

Na circa 300. stranách nám McDowell servíruje příběh točící se kolem tajuplného místa kdesi na konci světa alabamského zálivu, kam se vydává truchlit dvojice vzájemně propletených rodin. Děj začíná zcela netradičně pohřbem stařičké paní Savageové. Na tom nic noc zajímavého není. Ale když chudince babičce prokleje srdce před zraky všech truchlících díkou vlastní syn, to už dává tušit, že čtenář nemá co dočinění s typickou americkou rodinou. Tedy, předpokládáme-li, že obdobné extempore není na tamějších pohřebních ceremoniích na denním pořádku.

Následuje cesta zbylých členů rodiny Savageů a McCrayů na opuštěné sídlo obou rodin na americkém jihu. Hlavními aktéry děje se stávají Luker McCray a především jeho dcera Indie. Je to právě mladičká Indie, co si začne všímat jistých nevšedních jevů, jež se vyskytují především ve spojitosti s třetím, opuštěným domem. Postupně začíná odhalovat dávná tajemství jimiž je usedlost opředena.

A taky v něm jen tak mimochodem bydlí záporáci knihy (ta knížka se podle nich i jmenuje, btw).

To by bylo k ději asi tak všechno. Ne snad, že bych nechtěla spoilerovat, spíše k ději jako takovému není co více říct. Vyjma prvotní scény s pohřbem je celý děj předvídatelný a čtenáři je víceméně od druhé čtvrtiny jasné, kam se bude na následujících stranách ubírat.

Je-li děj Elementálů předvídatelný, pak charaktery postav jsou vyloženě ploché, mají-li vůbec nějaký. Jako by McDowell psal podle literární kuchařky z dob Božské komedie:

Hlavní postavy = stoprocentní klaďasové, bez jakýchkoliv morálních přešlapů

Vedlejší postavy = klaďasové, ale ty už mají tu a tam nějakou tu černou etickou kaňku

Vedlejší záporák = populista, materialista a hlavně republikán (čiré zlo!)

Hlavní záporák = nemám inspiraci ani čas, tak jej ani nedefinuji (fakt)

Vařit na mírném plameni a za stálého míchání vylít do záchodu.

Fuck logic

O nějakém vývoji charakterů snad ani nemůže být řeč. Natož o důvodech jejich jednání. V tomhle mi postavy v mnohém připomínaly osmdesátkové hororové klasiky: "V tom domě se ztrácí lidi? A co ty siluety za okny? Že se tam nikdo přes písečné duny nemůže dostat? Jdu dovnitř!". A když jsem u charakteru postav, mohu zmínit i popis. Totiž, že jedinou informaci o vzezření hlavních aktérů jsem se dočetla až na konci knihy.

Vztahy mezi postavami jsou na druhou stranu minimálně zajímavé. Jeden příklad za všechny; otec své třináctileté dceři nalévá whisky a nabízí tvrdé drogy. Ta zase srdnatě komentuje stav otcova opálení, když se vyvaluje na nuda pláži. Nejsem tedy žádný expert na výchovu na západ od nás, ale wtf?

Slohově se McDowell nepouští ani v nejmenším do artových vod. Drží se jednoduchých vět, rozvité souvětí si dovolí použít maximálně při popisu atmosféry písečné lokace, do níž je děj situován. A to ještě hodně opatrně. Dialogy jsou strohé, až na mě působily neosobně. Literárně Elementálové nikterak nepřekračují středoškolský sloh. Což nemusí být notně špatně, nechápejte mne špatně. Text se jednoduše čte a spokojí-li se čtenář, že funguje jen jako nosič myšlenky, budiž.

Jenže zde je jádro pudla. Co je totiž hlavním smyslem hororu? A je jedno, zda filmového, literárního nebo jakéhokoliv jiného? Schopnost v konzumentovi vyvolat strach. Strach o život, z neznáma, z bubáka, atmosférický strach, pocity bezmoci, úzkosti, způsobů je habaděj. Ale McDowellovi se nedaří ani to.

(Možná na třináctileté holky jo, co já vím. Ale na tříleté kočky určitě ne.)

Resumé? Sám autor sebe sama bere jako brakového autora a jeho Elementálové nejsou nic jiného než hororový brak. Za transparentnost jednu želé myšku z pěti.

Jako záchodový čtivo dobrý.

Mňau!

Elementálové, Michael McDowell

2021, Fobos