Recenze: Rybář aka Lovecraft 21. století?

Čas od času si Mates nebo Elík domů přinese nějakou tu knížku. Těžko říct, jestli mají pocit, že jich máme v bytě málo nebo se snaží tvářit intelektuálně, což mimochodem ani jednomu dost dobře nejde. Ale budiž. Alespoň mám co číst, když už tu jednu hodinu nespím. Že ano.

Před víc než měsícem s velkou pompou oba přitancovali z nákupu mých oblíbených Gourmet konzerviček a kočkolitu. To je samo sebou šlechtí, ne že ne, jenže, co se nestalo. Místo toho, aby mi hned po návratu poslušně vyčistili záchod a v mezičase připravili pozdní brunch, Elík zmizel do patra, odkud se vzápětí ozvala známá znělka Too hot to handle, načež se Mates rozvalil na gauči s novou knížkou v ruce. Jaká drzost! Já měla hlad!

Šla jsem mu taky obratem dát co proto a od plic mu říct, co si o jeho intelektuální chvilce myslím. Zarazil mě ale dřív než jsem stačila vydat svoje sexy mňau. Přebil ho hlasitým povzdychem, co většinou slýchávám z ložnice. Nebo obyváku. Koupelny. Vlastně ho vydává kdekoliv. Tak jsem ho nechala napospas Rybářovi. A celý víkend o něm nevěděla.

"Brouku, to si musíš rozhodně přečíst! Sice nevím, jestli se ti to bude líbit, ale ta nová knížka, na kterou jsme náhodou narazili v knihkupectví, je super!," sice neadresoval po dočtení mně, ale i tak mě Matesovo hodnocení překvapilo. Přeci jen, je to dost hnidopich a jeho okřídlenou větu "Od přelomu milénia nevzniklo nic originálního," jsem slyšela snad milionkrát. A tak, sotva se zavřeli v ložnici a zpoza dveří se začalo ozývat zase to och a ach, uvelebila jsem se na gauči, kde ležel Rybář od Johna Langana a použila svoje supr čupr noční vidění. Koneckonců, jsem kočka, ne?

Zaujala mne obálka; mytologické vyobrazení bouře přece nevídáte každý den. A hlavně věta na ní: Čelisti lovecraftovského hororu. To zní po čertech dobře, pomyslela jsem si. Lovecrafta, toho my s Matesem rádi. Tak jsem se začetla.

Všechno začíná, když nám vypráví svůj příběh hlavní hrdina. Tomu zemře manželka a on se vydává vstříc sebeterapii s prutem v ruce snad na každý rybníček v okolí. Časem se k němu přidá kolega z práce, kterému čistou shodou okolností zemře taky manželka (Náhoda? Nemyslím si.). Oba si tak žijí svými nedobrovolně vybranými staromládeneckými životy do okamžiku, než se vydají rybařit na Dutchman's Creek, kde se to celé, zcela nečekaně, celé trošku zvrtne. Ehm... je to horor, ne červená knihovna, takže se to děsivě zvrtne, ano?

Autor dílo rozdělil do tří velkých celků. První a poslední se odehrávají v současnosti, kdežto prostřední na přelomu 19. a 20. století. Současná dějová linka se blíží svým žánrovým zasazením spíše na pomezí mysteriózního trilleru než čistokrevného hororu. A nutno zde podotknout, že hlavně v závěru dílu takříkajíc dochází dech a po pravdě řečeno i napětí, což je pro mé kočičí srdíčko lehké zklamání, protože gradace třetího oddílu má říz a spád. Nicméně druhý celek věnující se vlastní mytologii Dutchman's Creek, to je jiná. Zde je nejpatrnější silná inspirace Lovecraftem v tom nejlepším slova smyslu.

Langan po vzoru praotce hororu věnuje dostatek prostoru budování atmosféry, aby na jejím základě mohl vystavět vlastní mýtus notně ovlivněný biblickou představu kosmologie stvoření i zničení. Hlavní záporák je ve své podstatě obrovská člověkem (nikoliv kočkou) nepochopitelná a neuchopitelná bytost, jejíž motivace je mimo jakékoliv chápání. Vytváří kolem sebe kult, který se pokouší o její integritu do našeho světa sledujíc vlastní cíle. Zde je jasně patrná paralela s mýtem prastarých, tj. bytostí, vedle nichž čtenář propadá pocitu nicotnosti.

Literárně v Rybáři dominuje barvitý popis snad všeho: popisuje okolnosti, místa, postavy, jejich vývoj, atd., atd.. Tento přístup skvěle funguje v oné druhé části věnující se mytologii celého světa, nicméně ve zbytku díla ubírá na tempu a děj se místy dost vleče. Dialogů je jak šafránu a když už, připomínají nedělní přípravu oběda:

"Co by sis dal?"

"Nevím, co je?"

"Nic."

Co říci tedy závěrem? Rybář rozhodně není špatným dílem. Na více než tři sta stranách se John Langan snaží přetavit Lovecraftovský přístup k hororu do dnešních kulis. Vytváří svět protknutý biblickou mytologií, v němž nám překládá příběh překračující čas a vlastně i prostor. V tomhle autor boduje. Na druhou stranu neudržel mýtus na uzdě a příběh, hlavně ke konci, přestává být konzistentní (si pak říkáte, aha století je to cajk, nic se neděje, a teď jak na potvoru tohle, žejo) a hlavně, ztratí dech.

Škoda, možná Mates vzdychal únavou z těch popisných pasáží, jinak si to ach nedovedu vysvětlit, když byl Elík většinou v patře. Alespoň tedy myslím.

Tři konzervičky z pěti. Mňau!

Rybář by John Langan, nakladatelství Fobos, 2021