Recenze: Země (po)divů

Takhle, abych to všechno uvedla na pravou míru; pocházím z velkoměsta. Žádná buranská vesnická míca. Ani maloměšťácká puťka.

Tečka. Sbohem a šáteček.

Osud (a především tedy Matěj) mě zavál sice na konec světa, to ale nic nemění na faktu, že někde tam uvnitř jsem a budu kosmopolitní měšťanda. Se vším všudy. A je to právě tahle měšťácká nátura, jež mě spojuje s hlavní hrdinkou knihy Země divů od Zoje Stageové.

Ale v první řadě pár slov o autorce. Ani ne tak proto, abych plnila jakékoliv pseudorecenzeské normy (wtf?), ale jednoduše proto, že autorčin background je pomyslným dílkem skládačky k pochopení jejího literárního stylu a záměru.

Zoje Stage je americká spisovatelka, filmová a divadelní scénáristka. A taky blogerka. To jen tak mimochodem. Svojí literární prvotinu Baby teeth vydala v roce 2018 a ihned po vydání si vysloužila nominaci na prestižní hororové ocenění Bram Stoker Award. Nominaci sice neproměnila, ale budu se opakovat - za svojí literární prvotinu. To není špatný. Baby teeth sklidil takový úspěch, že se zvažovala filmová adaptace. Bohužel autorčina vize se natolik lišila od té studiové, až byl celý projekt odložen k ledu na neurčito. K dnešnímu datu má na kontě další dvě novely: dnes probíranou Zemi divů (2020) a Útěk za svobodou (2021).

Tady bych mohla menší informační okénko uzavřít. A nyní k samotné Zemi divů.

Zoje Stage nám ve svém druhém románu představuje rodinu Bennetů; úspěšnou baletku Orlu, jejího chotě Shawna a jejich dvě děti, samotářskou Eleanor Queen a roztěkaného Tycha. Poté, co se Orlina baletní kariéra chýlí ke konci, je na čase aby ji nastartovl ambiciózní krajinářský malíř Shawn. A protože a jelikož je Shawn krajinář a nestačí mu výhledy na upravené velkoměstské parčíky, rozhodne se celou svou rodinu sbalit a přestěhovat na venkov. Prý pro za inspirací a múzou. Orla je k nápadu sice zpočátku skeptická (a není se čemu divit), leč podvolí se.

Společně se nastěhují do starého osamoceného domu kdesi v americkém zapadákově. Všude klid, mír a všeobjímající duha. Shawn, opojen zenovou injekcí, maluje jako pouliční karikaturista na steroidech. Prvotní zasněné venkovské krajinky ale postupně začnou protkávat všelijaké lidské končetiny a tekutiny. Náhlé změny počasí i manželova malířského stylu začínají Orlu mírně znepokojovat; Vážně může za noc nasněžit tři metry sněhu? Co že to Shawn hledá za inspiraci? Proč tráví v ateliéru čím dál více času? A kdo má sakra být ta jeho múza? A s kým si to sakra Eleanor Queen neustále povídá?

Idylka se pomalu rozplývá stejně jako Shawnova příčetnost. Orle nezbývá nic menšího než se stát tvrdou manželkou a především hrdinnou matkou. A zachránit svou rodinu před mystickou silou, která se rozhodla jejich životy převrátit na ruby.

Zoje Stage Zemi divů vypráví pozvolna a především pomalu. Skrze vypravěče Orlu sledujeme zabydlování rodiny v novém domově a Orlin neočekávaný vývoj v nepředvídatelném prostředí a situacích. Bývalé baletce se dostává prostor a je to právě její charakter, co hraje v knize prim. Retrospektivní vzpomínání na společnou rodinnou minulost, její motivace a důvody, proč na stěhování kývla, vztah k manželovi a dětem, to všechno činí postavu prokreslenou a uvěřitelnou. A sledovat její vývoj v konfrontaci s nemilosrdným prostředím byla jednoduše radost.

Tedy, ze čtenářského hlediska. Víme jak.

Země divů stojí a padá na atmosféře. Na tíživé atmosféře beznadějné bezmocnosti člověka. Toho dosahuje dlouhým a úmorným popisem. A ano, úmorným. Do circa poloviny knihy Zoje čtenáři servíruje zevrubný popis proměny nehostinného prostředí a počasí. A když už se zdá, že jí dochází dech - bum! - příběhový zvrat jako víno. A Země divů jako by dostala druhý dech a převrací se do překvapivého a dechberoucího finále.

Narativní postup není ani zdaleka ničím doposud nevídaným:

1. Představení hlavních protagonistů včetně jejich charakterů, minulostí i motivací.

2. Jejich zasazení do nového prostředí, situace, času, apod., a interakci s ním.

3. Zlom. Nečekaná situace a reakce hlavních postav.

4. Konfrontace.

5. Katarze.

Tato příběhová šablona se s oblibou využívá v hororovém žánru (porovnej např. s Rituálem od A. Nevilla), kde se hojně pracuje s budováním atmosféry. Všimněte si, že víceméně polovina vyprávění se soustředí jen a pouze na její budování. Stage zde zúročuje zkušenosti s filmovou scénáristikou. A to je asi největší slabinou Země divů.

Země divů totiž není hororem. Ačkoliv první polovina knihy může svým pochmurným naladěním hororem zavánět, jako celek je román spíše mysteriózním rodinným dramatem, tu a tam říznutý trillerem. Tahle žánrová schizofrenie je na míle dalek tradiční kompozici, díky čemuž působí v současní knižní produkci neotřele a svěže. Bylo by tudíž chybou zaškatulkovat Zemi divů coby horor, mysteriózní triller nebo drama. Je to konglomerát všeho zmíněného.

Komu bych Zemi divů doporučila? Rozhodně ne příběhovým jednohubkařům. Není to vlakové čtivo a kdo nemá rád sáhodlouhý popis, ať se knize vyhne obloukem. Naopak, pokud má někdo rád atmosférické čtivo, ten si v Zemi divů přijde na své.

Chcete vykreslenou feministickou a především dospělou ženskou hrdinku? Tady je.

Chcete tíživou a hutnou atmosféru? Nate, kolik jen chcete.

Chcete vidět matku urputně chránící své dítě, co jezdí po lese na pohádkovém sobu? Prosím.

Za mě tři a půl mističky. Na debut solidní výkon. Ne že ne.