Recenze: zmrtvující Smrtka

 Tak aby bylo jasno; v naší (čti mojí) domácnosti se literatura YA (pro neznalé: literatura pro náctileté) vyskytuje zřídkakdy. A když už se tak stane, většinou ji přinese Mates se slovy, že má prý po čertech vytuněnou obálku. Sic je to v drtivé většině případů jediné pozitivum dané knihy, ale co už. Jako podložka všech těch Kantů, Aristotelů a Tolstých dobrý. Aspoň ty stromy nepadly zbytečně. Jako v případě Hartla.

Světlou výjimkou byla Smrtka od Neila Shustermana.

"Teda Bobku, tohle ti pošlu na tvýho Kindla, to by se ti mohlo líbit," zavrávoral Mates po návratu ze služební cesty, kdy u nás s Eliškou na chvíli zavládl klid, mír, zen a vůně difuzéru.

"Jakože takhle; nečekej od toho žádný zázraky, konec konců, Kundera nebo Dostojevskij jsou a budou asi na vždycky nedosažitelnou metou, ale na moderní produkci to není vůbec zlý. Teda za předpokladu, že k tomu přistupuješ jako k YA literatuře," snažil se Elišce prodat Smrtku vzápětí.

Nebudeme si nic nalhávat, Matesovy obchodní dovednosti hraničí se schopností prodat potterheadovi Fénuxův řád. Přesto přese všechno ve mně ale vyvolal zájem. On a skutečnost, že Smrtka v roce 2015 získala ocenění National Book Award a prestižnější A Printz Award. Jasně, jsou to jenom nálepky (ceny), co o samotné hodnotě díla pranic neřeknou, ale jak by řekl klasik, lepší než drátem do oka, žejo.

A tak jsem se do Smrtky pustila.

Shusterman čtenáře zavádí do dystopické budoucnosti, kdy vlády a státy ustoupily ve prospěch jednotné pospolité společnosti. Společnosti, jíž neudává směr člověk (a bohužel ani žádná kočka), ale Nimbus. Program, v němž kulminovalo veškeré lidské vědění, know how a všechny recepty na ten zaručeně nejlepší vývar. Nimbus tak, coby vševědoucí a všudypřítomný ovládá lidské životy. A to doslova a do písmene. Nimbus totiž dokázal překonat i smrt.

Lidská těla jsou prošpikována od narození nanoboty, které dokáží ovlivňovat fyziologii, stejně jako dokáží zabránit fatálnímu poškození mozku. Jinými slovy: lidé se stali nesmrtelnými. Bohužel Nimbus však nedokázal vyřešit problematiku omezeného prostoru a v návaznosti na přelidnění vznikl cech Smrtek. Ten, stojíc mimo tradiční společenský systém a řídíc se vlastními pravidly, má jedinečný úkol - regulovat lidské pokolení. De facto mají Smrtky patent na vraždění.

Právě v těchto kulisách se odehrává příběh dvou adolescentů; výbušného Rowana a soucitné Citry. Oba aktéři jsou proti své vůli vybráni do učení se na budoucí smrtky. A to pod vedením zkušeného vraždícího matadora, smrtky Faradaye. Celé to má ale háček - smrtkou se z dvojice může stát pouze jeden. A jeho prvotním úkolem nebude nic menšího než taková ta malá vraždička. Toho druhého. Samozřejmě.

Shusterman Smrtku od začátku koncipoval coby úvod do zamýšlené trilogie (již vydaných pokračování Nimbus a Zvon). A na výstavbě děje to jde znát. Akcent je kladen jak na vykreslení budoucí společnosti, tak na cech smrtek samotných. A to je jen a jen dobře. Čtenáři tak na stříbrném podnose servíruje smrtky v plné síle, kráse, a světe div se, i lidskosti. Skrze ústřední duo navíc klade důraz na vznikající rozkol mezi generacemi smrtek a jejich rozdílných přístupů ke zmrtvování.

Narativ nahlížíme očima dvou hlavních postav a mezi jednotlivými kapitolami je svět popsán i deníkovými útržky starších smrtek. Přeskakování mezi jedním a druhým vypravěčem působí svěže a dokonale podtrhuje jejich vzájemný kontrast.

Na druhou stranu, vývoj postav jako takových je největší slabinou Smrtky. A jsou to právě hlavní postavy, na kterých lze nejvíce znát, že Smrtka je Young Adult literaturou. Jak Citra, tak Rowen, jsou psychologicky absolutně ploché osobnosti a Shusterman se nepouští do žádných hlubších vnitřních pohnutek, zdůvodnění anebo snad rozkolů - oba dva jsou jednoduše černobílí. Zpříjemněním jsou naopak vedlejší postavy, jejichž charakter na mnoha místech působí prokresleněji a zastíní tak jednorozměrnost ústřední dvojice.

Literárně se Shusterman drží při zemi; čtenáře nezatěžuje složitým souvětím, popisy jsou strohé (ale věcné), líčení se soustředí jen na hlavní motivy charakterů. K napětí a udržení pozornosti hojně využívá přímé řeči. To vše jsou léty prověřené literární postupy, které sice nehýří originalitou a už vůbec ne nějakým hlubším literárním přesahem, ale fungují. A to je to hlavní. Protože je důležité znovu připomenout, jedná se o literaturu pro náctileté. Z toho důvodu to nevnímám jako vyloženě mínus.

Suma sumárum, Smrtka je v moderní produkci YA svěžím větrem a rozhodně stojí za přečtení. V poličce sice bude podpírat velikány jako Orwellovo 1984 či Huxleyho Konec civilizace, ale to je taky dobrý. Ne?

Za mě solidní tři a půl mističky hovězí paštičky z pěti.